Při návštěvě Truskavny se kromě malebné lidové architektury můžete obdivovat také kráse zdejší přírody. Oblast CHKO Kokořínsko, do níž území obce spadá, se vyznačuje nejenom jedinečnou geologií a geomorfologií pískovcových skal a jeskyní, ale také příznivými klimatickými poměry, pestrou květenou a zvířenou.
Klima Kokořínska je pro veškeré formy života (včetně člověka) velmi příznivé. Jedná se o mírně teplou až teplou oblast, kde průměrné teploty dosahují 7,7 až 8,1 °C a srážky činí 499–655 mm za rok. Větrné podmínky jsou závislé na morfologii krajiny, proto nepřevažuje výrazně určitý směr, zato zde panuje časté bezvětří (30 %). Průměrná rychlost větru je 3 m/s a roční sluneční svit 1 476 hodin.
Geomorfologie oblasti, v níž se Truskavna nachází, má svůj původ již ve druhohorách, kdy se na území dnešních Čech rozlévalo moře. V období křídy se zde tvořily nánosy sedimentů, které byly po ústupu vody zpevněny tmely, a vznikla tak kompaktní vrstva, která byla následnými tektonickými procesy vyzdvižena a rozlámána. Tím se vytvořil základ oblasti, kterou dnes nazýváme Polomené hory. Do její současné podoby ji pak dotvořila vytrvalá vodní a větrná eroze doprovázená ukládáním dalších vrstev sedimentů.
Šemanovický důl – Klemperka
Digitální model terénu – CHKO Kokořínsko
Pískovec
Z geologického hlediska je většina území tvořena kvádrovými pískovci středního turonu s tmely rozličného složení a na několika místech se železitými inkrustacemi. Kromě pískovců tu najdeme i slínovce, jílovce, prachovce a místy zvonivé opuky z období coniaku. Vyskytují se zde vyvřeliny z období třetihor, tvořené znělcovými, trachytovými nebo čedičovými horninami, ve čtvrtohorách se zde pak ukládaly nánosy spraší.
Středněturonské pískovce, které tvoří značnou část Polomených hor, vytvářejí výborné podmínky pro akumulaci podzemních vod. Tím se stala celá oblast obrovskou zásobárnou pitné vody, a to nejen pro Mělnicko. Podle podloží a propustnosti vrstev může být hladina podzemní vody volná nebo artézsky napjatá.
Jílovec
Z hlediska zastoupené flóry okolí Truskavny spadá (jako prakticky celé Kokořínsko) do květenného okresu Polomené hory. Toto území patří do široké oblasti středoevropských listnatých lesů pahorkatin až podhůří (tzv. Mesophyticum), jež zahrnuje většinu území České republiky. Díky své poloze na jižním okraji Polomených hor je pojednávané území obohaceno o množství teplomilných druhů, které mají centrum rozšíření v oblasti teplomilné flóry (tzv. Termophyticum, patří sem i blízké Polabí). V okolí Truskavny se tak vyskytuje pestrá směsice druhů od spíše horských při dně roklí (bukovinec osladičovitý, třtina chloupkatá) po ty teplomilné na výslunných hranách skal (kavyl Ivanův, žluťucha menší).
Kavyl Ivanův
Jaterník podléška
Plicník tmavý
Bohatství květeny a rostlinný pokryv vůbec nezáleží pouze na poloze území, ale především na reliéfu, geologickém podkladu a také na historickém i současném využívání krajiny člověkem. Pro oblast jižního Kokořínska je typická plochá parovina, hojně rozrušená hluboce zaříznutými doly s četnými pískovcovými skalami. Plošiny, kde jsou vyvinuty hlubší půdy, byly dříve beze zbytku zorněny a o jejich původní vegetaci se můžeme pouze dohadovat. Nejspíše šlo o dubohabrové lesy, které se v menší míře vyskytují i na svazích pískovcových údolí. Obsazují zde živinami bohatší stanoviště, v bylinném patře v nich rostou typické hájové druhy jako jaterník podléška, plicník tmavý, svízel lesní a ostřice prstnatá.
Nejzajímavější rostlinstvo je vázáno na výchozy skal, které jsou místy navíc obohaceny návějí spraše, uhličitanem vápenatým bohaté horniny ze starších čtvrtohor. Právě tato vápnitá stanoviště (navíc s jižní orientací) hostí nejvíce rostlinných druhů. Jde o maloplošné porosty hodné ochrany. Z lesních společenstev zde rostou teplomilné doubravy s jeřábem břekem, kokoříkem vonným, tolitou lékařskou apod. Drobná bezlesí osidlují stepní trávníky (s dominující válečkou prapořitou, vousatkou prstnatou či kostřavou žlábkovitou), teplomilné lesní lemy (s kakostem krvavým a jetelem alpínským) a pionýrská vegetace s rozchodníky.
Kakost krvavý
Osladič obecný
Vřes obecný
Hrany skal neobohacené uhličitanem vápenatým jsou oproti předchozím velice floristicky jednotvárné. Roste zde převážně pouze borůvka a vřes, ze zajímavějších druhů pouze kolenec Morisonův. Samotné stinné skalní stěny jsou téměř prosty semenných rostlin, zato se zde vytvářejí zajímavá společenstva kapraďorostů. Typickými zástupci jsou osladič obecný a sleziník červený, zvláštností je teprve nedávno v České republice objevený druh vláskatec tajemný, vázaný na skalní výklenky. Na vápnitých pískovcích se v území vzácně vyskytuje i sleziník routička.
Z hlediska zoologického jsou nejatraktivnějšími partiemi truskavenské přírody údolí východně a jižně od obce – Truskavenský a Šemanovický důl. Lesní porosty strání obou dolů jsou druhově bohaté, ve spodní části a na dně poměrně mladé. Takovéto pestré prostředí je vhodným biotopem zejména pro drobné ptactvo, které zde nachází jak dostatek potravy, tak i úkryt a možnosti pro hnízdění.
Kromě relativně běžných druhů, jakými jsou např. pěnkava obecná, zvonek zelený, sýkora koňadra, kos černý nebo drozd zpěvný, zde můžeme vidět rovněž pěnici černohlavou a slavíkovou, brhlíka lesního, budníčka menšího, holuba hřivnáče, střízlíka obecného nebo velmi skrytě žijící pěvušku modrou. Mezi ptáky vzácnější a méně snadno pozorovatelné pak patří například sýkora uhelníček, strakapoud velký, linduška lesní nebo dlask tlustozobý. Občas se ozve hlas sojky nebo přeletí některý z běžnějších druhů dravců – káně lesní či krahujec obecný.
Brhlík lesní
Strakapoud velký
Kuna skalní
Se zástupci savců se setkáme méně často. Spíše nalezneme jejich pobytové značky, jako je trus (kuna), otisk nohy v blátě (srnec obecný) nebo stopy po získávání potravy (prase divoké). Podle pobytových stop zde tato zvířata rozhodně nejsou vzácností. Co se týče dalších obratlovců, žijí více skrytě a jejich soupis by vyžadoval podrobnější průzkum.
Druhově pestrý biotop je samozřejmě i vhodný pro výskyt bezobratlých. Z mnoha druhů zde se vyskytujících nás samozřejmě zaujmou ty nejnápadnější a nejznámější, např. ohrožení čmeláci rodu Bombus, ale lze vidět i méně známé druhy, jako jsou brouci zobonosky, blanokřídlé kutilky nebo srpice.
Čmelák
Stehlík obecný
Severozápadní část okolí Truskavny je zemědělsky obhospodařovaná, takže i zvířena odpovídá tomuto prostředí. Nad polem zpívají skřivani, pro které je tato „kulturní step“ téměř ideálním prostředím a ze vzrostlého obilí lze příležitostně slyšet i křepelku, která z našich polí před lety téměř vymizela, ale v posledních letech se její početní stavy opět zvyšují. Při okraji polí můžeme vidět žlutohlavé strnady obecné, mezi korunami ovocných stromů přelétnou stehlíci a na keři vysedává ťuhýk obecný, jehož oblíbeným místem pro stavbu hnízda jsou husté trnité keře růže šípkové.
Ťuhýk obecný