Jedná se o roubený patrový dům usedlosti s tradiční trojdílnou dispozicí a výměnkářskou světničkou, krytý sedlovou střechou s kabřincem v hlavním štítovém průčelí. Stavba má po celé délce dvorního průčelí pavlač s bohatě zdobenými sloupky. Objekt pochází z konce 18. století a patří k cenným památkám lidové architektury Kokořínska.
Celý areál usedlosti č. p. 3, obsahující obytné stavení, špýchar a stodolu, je kulturní památkou ve smyslu zákona 20/87 Sb. o státní památkové péči evidovanou pod rejstříkovým číslem 1281. Dům byl na přelomu 80. a 90. let 20. století do značné míry poškozen nepovolenými stavebními úpravami, které do značné míry zasáhly interiér stavby a část výměnkářského traktu.
Pavlač (2003)
Přístavba nad výměnkem (2002)
Stodola (2003)
Celkový charakter obytného stavení byl zachován (až na nevhodnou přístavbu nad výměnkářským traktem), ale stav pavlače byl havarijní a v detailu došlo k nevhodným zásahům. Původní vstupní dveře byly nahrazeny nevhodnými novodobými dveřmi. V severozápadním průčelí byl jeden z původních dveřních otvorů zazděn a druhý byl naopak bouráním rozšířen na garážová vrata, venkovní schodiště na pavlač bylo odstraněno. V úrovni patra byl původním majitelem vybourán nový vstup na pavlač těsně vedle původních dveří, který výrazně narušoval kompozici průčelí. K hospodářskému traktu byla přistavena opěrná zeď, terasa a požární nádrž.
Výrazně byl narušen i interiér, ve světnici byl například rozestavěn krb, který vůbec nekorespondoval s charakterem objektu, v jeho blízkosti byla snížena podlaha pod úroveň historické podlahy. Místo, kde byla původní černá kuchyně, bylo zazděno. Roubení je v interiéru kryté omítkou a jeho stav bylo možno určit pouze pomocí sond. V patře byl strop zvýšen na horní úroveň původních trámů a roubení na severovýchodní fasádě bylo značně poškozené (především klimatickými vlivy, chyběla zde také velká část vyspárování mezi trámy). Obě podlaží byla propojena schodištěm, které nekorespondujovalo s charakterem lidové architektury, schodiště z pavlače na zápraží zcela chybělo.
Stodola má pilíře z pískovcových kvádrů, mezi pilíři ve východním průčelí byla vložena výplň ze skleněných prvků Copilit, v podkroví byla vytvořena lodžie se štítem obloženým prkny.
Z původního špýcharu zůstal zachován pouze sklípek s valenou klenbou. Zcela zmizelo roubené patro a zbývající část přízemí. V části špýcharu okolo vstupu do sklepa zůstalo zdivo z pískovcových kvádrů, které bylo obezděno plnými cihlami. Vlivem zatékání a následného promrzání objektu došlo k narušení statiky obvodového zdiva.
Stavba špýcharu (2003)
Způsob obnovy usedlosti vycházel ze dvou hlavních požadavků – zachování architektonického dědictví a zajištění životaschopnosti všech objektů. Tyto dva požadavky nevyhnutelně vyžadovaly komplexní přístup. Důraz byl kladen rovněž na využití tradičních materiálů, technologií a celkově na environmentálně šetrný přístup (využití tepelného čerpadla pro vytápění), a to jak při opravách původních konstrukcí, tak při doplňování chybějících konstrukcí (špýchar). I při řešení interiéru bylo dbáno na obnovení tradičního charakteru usedlosti samozřejmě v rámci možností s ohledem na využití objektu. Pro obec Truskavnu byla z urbanistického hlediska nezanedbatelným přínosem oprava vstupního průčelí a brány, které jsou orientovány na místní náves s památným stromem, zvoničkou a Božími muky.
Podkroví (2003)
Staveniště (2003)
Obytné stavení slouží pro ubytování a stravování; podkroví je využíváno jako školící místnost pro teoretickou část kursů a čajovna. Opěrná stěna s nevhodným kamenným obložením u jižní fasády obytného stavení byla skryta pod popínavou zelení.
Nadzemní část špýcharu byla obnovena na základě dobových fotografií, přízemí bylo na původních základech nově vyzděno z pískovcových kvádrů, které jsou pro tuto oblast typickým materiálem, patro špýcharu je roubené s pavlačí. Přízemí slouží jakožto provozní zázemí, v patře jsou ubytovací kapacity.
V poslední fázi byla opravena stodola, především její východní průčelí. Dvůr a přilehlá část pozemku představuje pobytovou plochu. Stávající požární nádrž byla částečně zbourána a zčásti opravena na venkovní bazén doplněný drobnou dřevěnou roubenou stavbičkou se saunou.
Nevhodná vstupní brána byla odstraněna a nahrazena novou, tradičně řešenou branou měřítkově přizpůsobenou objektu.